V odborné literatuře zabývající se návrhem pasivních domů lze velmi často najít názor ,že optimálním způsobem jak odstranit tepelné mosty v patě nosných stěn a příček je založení pasivního domu na základové desce tepelně izolované od základové půdy vrstvou pěnoskla.Tento způsob založení domu je po stránce minimalizace tepelných ztát vhodný,nutno však ale upozornit,že značně  nákladný pakliže  konfigurace terénu v místě stavby a geologické poměry nejsou optimální.Pro tento způsob založení by měl být terén pokud možno co nejvíce rovný ,pro zakládání vhodná základová půda by měla být v dosahu dolní úrovně vrstvy pěnoskla a hladina podzemní vody by se měla nacházet co nejhlouběji pod touto úrovní.Rovněž tak blízko  pod úrovní upraveného terenu by se nemělo nacházet skalní podloží

Za těchto podmínek,při zohlednění aktuálních cen pěnoskla,jehož cena od doby cca před 2 lety výrazně klesla,nemusí být náklady na tento způsob založení výrazně vyšší v porovnání se založením na základových pasech. Náklady však výrazně porostou nebudou-li výše uvedené podmínky splněny.

Nezbytným předpokladem pro správnou tepelněizolační funkci pěnoskla je aby bylo trvale v suchém prostředí. Není zcela vyjmečné setkat se dnes  s architektem nebo projektantem  který upozorní,že mezerovitá tepelněizolační vrstva, která není dokonala chráněna proti vodě a vlhkosti hydroizolací není korektní plnohodnotnou tepelnou izolací s deklarovanými tepelnými vlastnostmi.

V případě,že hladina podzemní vody je mělce pod úroví upraveného terenu,nebo když hrozí časté vzdutí hladiny podzemní vody při přívalových srážkách,je nutno zajistit trvalé snížení hladiny podzemní vody pod úroveň  pěnoskla dokonalou drenáží,která bude plnit funkci po celo dobu životnosti stavby tj.minimálně  po dobu 80-ti  let.Pro zajištění této dlouhodobé funkce je nutno vypracovat podrobný projekt rozmístění drenáží ve štěrkové vrstvě pod pěnoskem, její spádování  a ochranu proti zanesení sedimenty z odplavitelných částic.Součastí tohoto systému by měly být vsakovaše a revizní šachty,v kterých by bylo možno správnou funkci drenáže kontrolovat.

Nutno pamatovat na důležitou  skutečnost,že v případě  špatné, nebo jen časově omezené funkce  je drenáž pod základovou deskou nerekonstruovatelná.

Rovněž tak je nutno upozornit na skutečnost,že hloubka dolní úrovně pěnoskla nebo drenážního štěrku by měla zasahovat minimálně do nezamrzne hloubky ,tj. 80 cm pod úroveň upraveného terenu  v zeminách nenamrzavých.V zeminách namrzavých,soudržných bývá tato minimální hloubka zpravidla ještě větší.

V některých odborných článcích se v minulosti objevily návrhy tohoto založení pouze s cca 30cm vrstvou pěnoskla,kdy celková hloubka základové spáry pod ÚT činila pouze 60cm.  Podpůrným argumentem pro takto zmenšenou minimální hloubku založení byl patrně příznivý průběh nulové izotermy na okraji základové desky.Dovolím si upozornit,že tento průběh izoterm je zpravidla stanoven za předpokladu minimální trvalé teploty uvnitř interieru domu +20°C.Tuto teplotu trvale,po celou dobu životnosti domu  (80 let)  však nelze garantovat.

Rovněž tak nutno upozornit,že základovou desku pro založení nosného zdiva nelze chápat pouze jako „o něco“ zesílenou podlahovou desku doplněnou odhadem stanovenými betonářskými sítěmi.Pro zajištění správné funkce desky je nutno provést návrh tl.desky a výztuže na základě statického výpočtu a  výztuž objednat a položit podle podrobného výkresu výztuže.

Domnívám se,že ve většině případů pro objektivní zjištění zda způsob založení na základové desce na pěnoskle bude nákladově přijatelný v porovnání s náklady při založení na pasech, bude nezbytné poptat cenové nabídky obou variant.Jako podkladem pro cenové nabídky by ale měly být alespon studie obou způsobu založení,podle kterých bude možno stanovit základní výměry.Tyto studie by měly být vypracovány za součinnosti výše zmíněných specialistů a nebo velmi zkušeným architektem nebo projektantem stavařem.

Při porovnávání celkových nákladů při zakládání domu na standartních základových pasech nebo na základové desce s pěnosklem se často používá argument, že základová deska svým horním povrchem vytváří podklad pro finální podlahové vrstvy a proto je možno ušetřit na podlahových vrstvách polystyrenu a na betonáži hrubé podlahy.

Zde bych si dovolil upozornit, že toto tvrzení je poněkud problematické a to hned z několika důvodů:

1) Při betonáží základové desky tl. 250-300mm betonované v jednom záběru se zpravidla nepodaří dosáhnout dokonalé rovinnosti povrchu, ale horní povrch bude zpravidla proveden s výškovou tolerancí +/- 20mm a více. Tato rovinnost není zpravidla dostatečná pro pokládku čistých podlah. Ve většině případů bude proto nutné provést dodatečnou vyrovnávací mazaninu min tl. 50mm, nebo poměrně nákladnou nivelační stěrku.

2/ Vodorovné rozvody ZI včetně spádování nelze umístit do konstrukce základové desky vzhledem k tomu, že takto významné drážky při horním povrchu desky by zasadně  ovlivnily a oslabily její statickou funkci.

3/ U pasivních domů je výhodná co nejmenší tl. obvodové stěny. Proto se často provádí  tl. 175mm a někdy i pouze 150mm. Do takto tenkých stěn nelze provádět průběžné vodorovné drážky pro spádované potrubí ZI vzhledem k tomu, že by tyto drážky mohly významně narušit nosnou funkci stěny.

Z výše uvedených důvodů bude proto ve většině případů nezbytné i nad horní povrch základové desky založené na pěnoskle provést betonáž hrubé podlahy na vrstvě polystyrénu, která umožní uložení a spádování rozvodů ZI  aVZT.